Přeskočit na hlavní obsah

Madeira #8 - skyrunning

Upravuju si pro sebe pověru o černé kočce přes cestu. Holý neštěstí je černej pes za zadkem. Včera na mě při výklusu městečkem dva vyběhli. Nejsem pověrčivej, ale radši beru hůl do ruky ... kdyby bylo potřea zaklepat to na dřevo. Kdo chce psa být, ten mu ocas nenarovná... Nebo tak nějak to bylo.

Dneska jsem se radši vyrazil proběhnout do hor. Jako cíl opět volím Pico Ruivo, výhledy se mi včera na procházce líbily. Značená cesta Vereda do Pico do Areeiro (PR1) je prý zavřená, píšou na webu. Turisti tvrdí opak, musím jim dát za pravdu. Po cestě žádná informace o uzavírce. Pravda, některá místa by potřebovaly údržbu nebo opětovnou montáž padajícími skalami protrženého zábradlí.

Z dnešní nízké oblačnosti by si určitě leckterý meteorolog ucvrkl. Urolog jásá. Já jsem spokojen, protože běžet v Lidl botkách po bílých peřinách je povznášející pocit. No spíš jen pocit... moc mě to do toho milionu schodů, co tam bylo, nepovzneslo.

Nepotkal jsem žádnýho psa. Ale v tunelu je každá kočka černá... a tunelů tu pár bylo. Za každým druhým kamenem schovanej Čech a sem tam koroptev. Zlatým českým nožičkám se asi zapalujou lýtka. Nedivím se, taky tu jsem. Restaurace a obchody otevřený, Babiš nevytahuje kampaně a útoky na firemní sídla z klobouku, Hamáček nestartuje žigulíka Moskvy a neruši cestu po tom co zjistí, kolik by projel petroleje. Smějící se bestie na hradě prý doma už chystá řády pro příslušníky bezpečnostních služeb. Ruských. A téměř svatý Václav Narcis pláče, bouchá pěstičkou a z básnických střev mu utíkají měkká data.

No asi zase vyrazíme na procházku do hor, bo mám dneska kousavou.

Zprávy si osladím o trochu víc...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

MUM 2016 - druhé stříbro v MČR v etapovém ultramaratonu

Nadpis prozrazuje, že se mi dnes podařilo završit obhajobu loňské střibrné pozice na Moravském ultramaratonu. Zlatý bez problémů dokončil opět Dan Orálek a s bronzem nakonec nově odchází Ondra Strnad. Katka skončila pátá mezi ženami na MiniMUMu. Celkově se závodů zůčastnilo 216 lidí a všech 7 etap (301km) z toho doběhlo 49. Jistě se ptáte, jak to vypadalo na tratích po čtvrté etapě. V páté Olešnické se jde velká část po asfaltu a já jsem tuhle etapu zvolil jako regenerační. Nikam jsem se nehnal, ale i tak se mi dařilo držet se s Danem až do druhé občerstvovačky. Přiznávám, kdyby cestou nemusel odběhnout do keříčků, tak bych ho po první občerstvovačce už neviděl. Do cíle jsem doběhl druhý a na třetím místě byl se ztrátou minuty Ondra Strnad (od poslední OS do cíle byl o 4 minuty rychlejší než já). Cenami za umístění v Olešnické etapě byly dárkové balíčky se spoustou dobrot, takže velké díky tamnímu panu starostovi. Do další etapy z Bystřice nastoupil i Jirka Čípa a všem ukázal,

MUM 2017

Tak za sebou mám po roce další očistný rituál v podobě týdenního etapového ultramaratonu. Letos jsem žádný velký úspěch neslavil. Cítil jsem se jak na horské dráze a celkově jsem doběhl šestý. I když to je znatelné zhoršení oproti předchozím letům, stejně to považuju za úspěch. První etapu jsem v začátku přepálil, druhou jsem zabloudil, třetí mě nebavila, čtvrtou (Tišnovskou) jsem se nakopl a skončil bramborově čtvrtý, pátou jsem posledních 15km protrpěl, šestou a sedmou jsem se už jen kochal a užíval si pohyb. Prošel jsem letos během MUMu mentálním posunem a přepl jsem se ve druhé půlce do nezávodního módu, který jsem předtím obdivoval u starších účastníků. Není důležité, kdy jste v cíli, ale je důležité, že tam nakonec doběhnete. Nejde vám o bednu, ale o pohyb, lidi okolo, přírodu, scenérie. Jak už bývá na MUMu zvykem, vyhrál nesmrtelný démon Dan Orálek.

MUM aneb jak jsem předhonil démona

Loni jsem ti, drahý čtenáři mého neaktualizovaného deníčku, vyprávěl, jak jsem honil démona  při Tišnovské etapě Moravského ultramaratonu . Rok se s rokem sešel a vzpomínky na protrpěné kilometry zakryl svým šedým příkrovem (ne)milosrdný čas. A tak si na začátku června říkám, loni jsem zvládnul etapu, proč bych letos nezvládl tři? Tři už dají dohromady účast v soutěži MiniMUM. A slovo se stalo skutkem a já se přihlásil do této sebemrskačské zábavy. První "Lomnickou" etapu mám po včerejšku zdárně za sebou. Co zdárně? Výborně! Já ji totiž s výkonem 3:28:30 vyhrál a pokořil jsem i Brněnského Démona a mistra v ultramaratonech Dana Orálka. Vítězky první etapy (autor Dan Orálek) Teď se ale musím přiznat, jak se mi to (nezaslouženě) povedlo. Start na náměstí Lomnice proběhl zdárně, až na to že Standa Juránek (běžec a čerstvě jmenovaný čestný člen Asociace ultramaratonců, politik)  dojel autem až půl minuty po startu, tak jen vyskočil, běžel nám naproti a volal: "Já si