Madeira #1 - první procházka

Vstáváme v 6 ráno. To se nám doma v neděli moc často nepoštěstí.  Venku tma. Po snídani vyrážíme na severovýchodní výběžek ostrova za Machico na procházku "Vereda da Ponta de São Lourenço". Dopoledne má být bez deště, tak toho chceme využít.

Z  parkoviště vycházíme ještě za šera. Nikde nikdo. Cestou na nejzazší místo trasy potkáváme jen dvě turistky. Trvá nám to, páč se kocháme a fotíme každých pár kroků. Na konci dáme sušenky jako vrcholovou odměnu a s budovatelskou písní na rtech rubeme metry zpátky. Po deváté už je trasa frekventovaná a každou chvíli potkáváme skupinky turistů. I "Brý den" a "Cześć" zaslechnem.

Pepík na jednom útesu ukazuje nad sebe a volá "Hele, tati, dron... a další. Jé, tady jich lítá několik." V tu chvíli mi došlo, že musíme ještě na Madeiře vyřešit brýle. Racci se jen potměšile pochechtávali.

Doma říkám klukům, že zaběhnu nakoupit k obědu. Těch pár set metrů k obchodu mi vyšlo asi na 15 kilometrů a skoro 700 metrů stoupání. Oběd se tedy krapet opozdil.

Odpoledne kontroluju, kde je otevřená optika a vyrážíme na nákup. Naneštěstí jsme došli chvilku po tom co si optometristu zabral na 80 (slovy osmdesát!!!) minut pro sebe starší nerozhodný pár. Za to vykecávání a nakrucování před zrcadlama bych je pověsil za uši do průvanu. Vydrželi jsme a brýle jsou objednaný. 

Měření dioptrií chvílema komplikovala nejen rouška, ale i Pepíkova ofina. Vážu uzel na kapesníku, abych nezapomněl vyřešit ostříhání. Kdo nic nezkusí, nic nezkazí. Vzal jsem si tedy doma malé nůžky a ťal do toho. Za takové hradby by se nemusel stydět ani Karlštejn!

K večeři smažíme palačinky s džemem. Mňamka. 

Voláme dom, holky hned poznaly, že je Pepík ostříhanej. Jsem prostě dobrej. Promazávám fotky a pomalu jdem na kutě.

To jsme si zase užili světa.

Další díly zápisků z Madeiry ZDE a fotky ZDE.