Přeskočit na hlavní obsah

Madeira #3 - někdy tam ta cesta není

Včera jsem ponocoval, takže jsem se s budíkem přátelsky domluvil, že nás nechá dneska spát až do sedmi. I tak bylo venku jako v pytli.

Dopolende práce na terase s příjemnou jarní teplotou. Pak se zatáhlo a několik hodin ve vlnách přicházely prudký slejváky. Ještě že jsme dnes nešli na výlet.

Pepík zdatně plnil bobříky mladého autisty. Při úkolech do školy po každém napsaném řádku utekl od stolu a šel zkontrolovat jestli mu už náhodou nejde mobil. Používáme Google Family Link na kontrolu času stráveného u mobilu. Nešel. To, co by zvládl splnit do hodiny, se protáhlo na celé dopolende.

Před polednem přestala téct voda. Tak to píšu domácímu. Za minutku klepe na dveře a vysvětluje, že poblíž prasklo potrubí a neví se, kdy to opraví. Naštěstí jsme oběd zvladli uvařit z vody co se chladila v ledničce v PETkách. Za dvě hoďky Ondra hlásí, že na záchodě už voda teče. Je po havárii. Hurá.

Po práci rychlý nákup, obouvám Lidl botky a vyrážím za běžeckými zážitky. V plánu je okruh cca 15 km. Bohužel kousek za půlkou zjišťuji, že zvolená cestička je neprůchozí (podmáčená, zarostlá a křižující rozvodněný potok). Tak se obracím a s mokrýma botama to beru stejnou cestou zpět. Kilometrů je nakonec skoro 20.


Komentáře